Jak jsem knihu vydal

31. října 2013 v 18:27 | Vojtěch Kukla |  O tvorbě
Když jsem měl text dopsaný, musel jsem řešit, co dál. Svůj cíl jsem splnil - knihu jsem napsal, ale ani tehdy jsem se nechtěl zastavit. Proč knihu nevydat, když jsem ji napsal?


Začal jsem tím, že jsem si o tom něco zjistil. Bylo jasné, že z wordovského dokumentu knížka nevznikne. Ještě mně čekalo spoustu práce. Dal jsem hotový text přečíst Davidovi a pak jsem si poslechl jeho kritiku. Jeho první reakce byla: "A takhle si představuješ konec knížky?!" Dlouho jsme o tom diskutovali a nakonec mě přesvědčil, abych dopsal konec takový, jaký si dnes můžete přečíst.
Kromě toho jsem musel začít řešit gramatiku. Přeci nemohu publikovat dílo s tolika chybami, a tak jsem si to po sobě četl znovu a znovu. Kromě textových chyb jsem si všímal i kostlivců (tak říkáme chybám typu "ve třetí kapitole je řečeno, že půjde do války, ale on si před týdnem zlomil nohu", protože jsme je nacházeli jako staré kostlivce ve skříni).
Asi po roce se mi podařilo sehnat grafika a někoho, kdo mi vypomůže s gramatikou. Možná v tomhle budete mít větší štěstí než já, ale podle mě je naivní si myslet, že to zvládnu za pár měsíců. Jelikož Láďa řešil maturity a grafik svoji práci, všehcno šlo pomalu. Nehci vás nudit výčtem všech komplikací, to by vystačilo na další článěk. Společná setkání ohledně vzhledu knihy mi připadala nekonečná, ale po několika měsících byla kniha připravená!
Ani to ale neznamenalo vítězství, přišel čas dát mému dílu život. Jelikož jsem chtěl, aby to byla kniha se vším všudy (měla ISBN a byla v Národní knihovně), i to obnášelo spoustu zařizování. Trochu mě vyděsilo, když jsem zvedl sluchátko, vytočil první číslo, které jsem našel na stránkách Národní knihovny, a ozval se drsný mužský hlas: "Ochranka Klementinum, přejete si?" Nakonec se ale všechno vyjasnilo a ISBN mi přidělili. O zbytek už se (po další spoustě telefonátů) postarala knihovnička.cz. Pak už stačilo jen chvíli počkat a pět těžkých balíků knížek mi přijelo domů. Byl to risk a dal jsem do toho všechny našetřené peníze, ale věřil jsem. Věřil jsem, že za to ta knížka stojí. Věřil jsem, že i začínající autor jako já má šanci, pokud neochvějně směřuje ke svému cíli.

A to platí o každém - pokud máš jasný cíl, věříš v něj a pevně si stojíš za svým rozhodnutím, může tvé dílo spatřit světlo světa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama