Jak jsem se k psaní dostal

31. října 2013 v 17:09 | Vojtěch Kukla |  O tvorbě
Už od dětství mě bavilo psaní a lákaly mě neskutečné příběhy, které nabízely víc dobrodružství než nudné stereotypní chození do školy. Rád jsem četl knížky, ale vždycky jsem si přál vytvořit svůj vlastní příběh. Znáte dětské sny? Někdo chce být hasičem, někdo kosmonautem a někdo třeba závodníkem. Já jsem vždycky chtěl být spisovatelem a od začátku jsem říkal, že napíšu knížku.


Ale víte jak je to s dětskými sny - čas letí a člověk se při pohledu zpět zasměje, že před deseti lety chtěl být hasičem. Vždyť kolik z těch dětských snů vydrželo nápor času a stalo se realitou?
Když se podívám zpátky, sám sobě se divím. Nevím, co mě u psaní drželo, ale pořád jsem se k němu vracel. Dostal jsem nějaký pěkný nápad a začal jsem psát knížku, když ale prvotní nadšení opadlo, rozepsaný sešit zůstal ležet v druhém šuplíku mého stolu. Po čase jsem znovu dostal nějaký úžasný nápad. Vzpomněl jsem si, že mám v šuplíku rozepsanou knížku, ale tenhle nápad je přeci mnohem lepší, tuhle už určitě dopíšu! A tak to šlo dál.
Jednou večer jsem si zase sedl ke stolu, rozsvítil stolní lampičku a pustil se do psaní. Pak mě ale něco zarazilo. Jak je možné, že píši tak dlouho pořád stejnou knížku? Vždyť už má víc než 30 stránek. A pak mi došlo, že mohu splnit ten svůj sen, který byl spíš toužebným přáním než vytyčeným cílem do budoucna. Ono je skutečně možné napsat knížku!
kdybych tenkrát věděl, co všechno to bude obnášet, asi bych se do toho ani nepouštěl, ale já jsem to nevěděl a tak jsem zkrátka psal. Po čase jsem začal tvořit svůj vlastní promyšlený svět, vymýšlel jsem si nové postavy a vytvářel vlastní princip magie. Kreslil jsem si mapu, která zaznamenávala smyšlený svět hned po jeho vzniku. Pak ti hrdinové ožili a začali žít svůj vlastní příběh, já jsem je ve své fantazii sledoval a psal. Zaznamenával jsem každý jejich pohyb, každou myšlenku a každé slovo… z pár stránek napsaných z nudy se stala moje srdeční záležitost. Konečně jsem mohl něco dokázat, něco dokončit! Rozhodl jsem se, že knížku dopíšu.

Čas běžel a já jsem měl mnoho dalších povinností. Někdy jsem se ke své tvorbě ani nedostal, ale nikdy jsem na své rozhodnutí nepřestal myslet. Když už to trvalo moc dlouho, rozhodl jsem se zariskovat - dal jsem té knížce větší důležitost než škole. Najednou jsem měl čas a po nějaké době jsem ji skutečně dopsal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama