Pohled jednoho z prvních čtenářů

4. listopadu 2013 v 20:55 | Vojtěch Kukla |  Thrin
"Když jsem se dozvěděla, že můj kamarád píše knížku, řekla jsem si: "Fajn, taky jsem kdysi psala, myslím, že to dělá hodně lidí." Nebylo to nic tak zvláštního. Údiv přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že svou knížku dopsal a dokonce připravil i k vydání. Do tohoto stadia to tolik lidí nedotáhne. Já většinou skončím u nápadu, který zůstane v mé hlavě, a říkám si, jak by bylo fajn, kdyby to někdo napsal a já si to mohla přečíst, ale on dokázal sám ucelit své myšlenky a nápady, dát to všechno na papír a ještě navíc vydat.

Po chvíli prvotní překvapení opadlo a já dostala do ruky svůj výtisk. Zrovna jsem tou dobou měla čas na čtení, takže jsem se těšila, až otevřu další knihu. Půjčila jsem si román od mamky, takže jsem si nebyla jistá, jestli chci číst fantasy, které nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry, ale nakonec to zvítězilo. (Jeden z určujících faktorů určitě byla i má zvědavost ohledně toho, dokáže "sesmolit" někdo, koho znám.)
Upřímně jsem doufala, že to bude dobrý, protože bych asi nedokázala moc zkritizovat dobrého kamaráda, když vím, kolik práce a úsilí ho to stálo. Prvních pár stránek jsem přečetla rychle, ale bohužel mě utvrdili v tom, že nemůžu čekat milostnou a romantickou zápletku. Přesto jsem to nezavrhla a pokračovala dál. Postupně jsem se začetla a dostala do příběhu a uvědomila jsem si, že myšlenka příběhu je vlastně docela dobrá. Za dalších pár kapitol mi přišel hlavní hrdina, Thrin, poměrně sympatický a dokonce jsem si ho i oblíbila (i když je to trochu ňouma).
Velice zajímavé pro mě bylo vtělit při některých situacích autora do Thrina. Tato situace byla pro mě neznámá (opravdu neznám autory knížek osobně), jelikož jsem si mohla přesně představit, jak by to Vojta asi řekl, což bylo kolikrát vážně legrační. Nejvtipnější mi přišlo, když se mu něco nepovedlo, to jsem si v hlavě ty scény přehrávala několikrát za sebou Mrkající.
Jako další bonus ze známosti jsem vnímala fakt, že všechno můžu hned konzultovat přímo s autorem a hned si mu taky postěžovat, co měl udělat jinak (ovšem uznávám, že moje připomínky byly spíše komické a nerealizovatelné).
Oceňuji, že hlavní hrdina není jen plný kladných vlastností, ale má i své nedokonalosti, protože těch "ideálních" hrdinů je všude dost. (I když jako velký romantik si dokonalost některých hrdinů užívám, tohle byla příjemná změna.) Také styl psaní mě překvapil, neboť byl přirozený a nenucený. Naštěstí tu také nebyla přemíra přídavných jmen, což často jen zdržuje od čtení a v podstatě neřeknou nic důležitého.

Shrnula bych to tak, že mě knížka mile potěšila a překvapila a jsem ráda, že mám tak schopné a šikovné přátele Usmívající se."
Burák Plecháčková (19)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama