Četba na pokračování - část osmá

12. listopadu 2014 v 18:00 | Vojtěch Kukla |  Thrin II
Týden je v polovině, přišel čas na chvíli hodit nohy na stůl, dát vařit vodu na čaj a pustit se do čtení ;)
Na další kousek se můžete končit v pátek, 18:00.



+ + +

Hned ráno jsme vyrazili na cestu. Neměli jsme důvod se dále zdržovat. Edgar si přes noc odpočinul, a tak ráno zase vesele poletoval kollem nás. I huňáč už byl dávno na nohou. Nejspíš se ráno nudil, tak se rozhodl mě vzbudit ještě před ostatními.
Pokračovali jsme dál v cestě na sever. Další den bychom měli dorazit k nedaleké Zaleronské vesničce. Pořád jsme ale blízko hranic a tak je moc nebezpečné ji navštívit ve dne. Morfin rozhodl, že se tam podíváme na výzvědy v noci. Je to sice nebezpečné, ale potřebujeme vědět, co se se Zaleronem vlastně stalo. Je možné, aby někdo přežil? Anebo narazíme jen na nemrtvé služebníky Roucha? Druhá možnost je pravděpodobnější, ale zavázali jsme se lidi chránit, takže je naší povinností zjistit, jestli tam není někdo, kdo naši pomoc potřebuje.
Do té doby jsem si povídal s ostatními členy družiny, nebo jsem se zdokonaloval v zapalování ohně. Magenergií je možné před zhmotněním pohybovat. To ale vyžaduje velké soustředění. Navíc ji musím uvolnit hodně, abych jejím stlačením vyvolal oheň. Snažil jsem se o to celou cestu a pořád se nic nedělo. Bylo to náročné a už mě to začalo unavovat. Na poslední pokus do toho dám všechno. Mnou vyvolaná magická energie Morfina pomalu doháněla a pak se začala zhušťovat.
Najednou Morfinovy blafly vousy. Všichni se zarazili a Morfin je rychle začal hasit. Raven tasila dýku a svým ostřížím zrakem prohledávala nejbližší okolí, aby našeho nepřítele odhalila, než se znovu o něco pokusí.
"To jsou vtípky," komentoval můj žertík Morfin, zatímco z vousů vyklepával popel. "Zlepšuješ se opravdu rychle, jak jsi to dokázal?"
"Opakování je matka moudrosti. Zkrátka to zkouším, dokud to nevyjde," odpověděl jsem s radostí, že se mi to doopravdy podařilo.
"Už včera jsem se divil, že jsi rozdělal oheň. Atel se nezmiňoval, že by tě učil ohnivá kouzla. Na ně je koneckonců ještě brzy." Čaroděj v modrém plašti to stále nechápal. Jeho údiv mi lichotil, ačkoli jsem mu nechtěl vysvětlovat, jak se kouzla učím. Tohle své tajemství jsem prozradil jen Atelovi a nikdo jiný ho ani nepochopí.
"Možná mám talent," nadhodil jsem chabou výmluvu.
"Tos byl ty?" obořila se na mě Raven. "To přece není možné!" dodala po chvíli.
Místo odpovědi jsem jen nevinně pokrčil rameny.
"Morfine," oslovil jsem svého nového mistra, "jak mám seslat ohnivou střelu?" Sám jsem na to nemohl přijít, tak jsem hledal pomoc u zkušenejšího mága.
"Nezdá se ti, že si bereš trochu velké sousto?" namítal Morfin.
"Jsme na území Roucha, a jestli mám být něco platný, musím se naučit nějaká bojová kouzla," podal jsem mu logické vysvětlení, "nemůžu se pořád kochat krajinou."
Tenhle argument Morfina nejspíš přesvědčil, a tak cestou pokračoval v debatě, kterou jsme začali.
"Jak ses neučil ovládat oheň? Atel říkal," v půlce věty se odmlčel a pak zase pokračoval. Všem bylo jasné, proč se zastavil. "Atel říkal, že ses sotva začal učit ovládat vítr. Jeho knihu mám u sebe, ale myslel jsem, že je ještě příliš brzy, abych ti ji předal."
"Mistr mi o magii hlavně vyprávěl. Říkal, že mě toho hodně naučí, když budu trpělivý. Byl jsem ale zvědavý, tak mi nakonec svolil do jeho knihy nahlédnout se slovy, že z toho stejně moc moudrý nebudu. Také jsem nebyl, ale nakonec jsem to pochopil." Nebylo to příliš přesvědčivé vysvětlení, ale Morfin mi ho věřil.
"Dobrá tedy," přemýšlel Morfin, "dám ti Atelovu knihu. Nejprve ti ale o magii řeknu víc.
S magií není dobré si zahrávat. Je potřeba, abys věděl, proč a k čemu ji chceš použít. Dokáže být mocným pomocníkem, ale i nástrojem zkázy. Umožní ti ochránit přátele, ale dovolí ti jim lehce ublížit. Máš jasno, proč chceš magii ovládnout?" položil mi na závěr důležitou otázku.
Nad tím jsem nepřemýšlel, ale nebylo těžké přijít s odpovědí. "Chci být dost silný, abych ochránil své přátele, aby už nikdo další o život nepřišel. A abych mohl bojovat s Rouchem a pomstít svého mistra."
"Dobrá, tvé důvody chápu," přitakal Morfin, "ale na pomstu si dávej pozor, aby nezatemnila tvou mysl.
Ještě něco bys měl o magii vědět. Je to víla, která dříme uvnitř tebe. Pokud ji probudíš, dokáže doplnit tvou fyzickou sílu, ale vše má svou cenu. Každé její použití tě víc unaví. Někdy se po tréninku budeš cítit, jako bys hodinu běhal. Ale když to přeženeš, může se na tobě podepsat navždy. Proto to nesmíš s tréninkem přehánět. Včas s tím přestaň, když budeš unavený. Časem sám poznáš svoje hranice."
"Máte pravdu, dnes už mám dost." Už jsem se cítil unavený a bylo by těžké magickou branou uvolnit další energii, přesně, jak to řekl zkušený mág.
"Tak si dnes odpočiň a zítra ti vysvětlím ohnivou střelu," navrhl Morfin a já souhlasil.

K večeru jsem ještě několikrát zkusil zapálit oheň několik kroků od sebe, ale víc jsem se megií nezabýval. Místo toho jsem si povídal s Alerien o jejím bláznivém učiteli. Vzpomněla si na něj, když viděla Morfinovu reakci na vzplanutí vousů. I ona ráda zkoušela něco nového, ale její učitel alchymie neměl tak dobrý smysl pro humor. Nejednou ji nechal za trest do večera drhnout stojany se zkumavkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama