Četba na pokračování - část šestá

7. listopadu 2014 v 20:11 | Vojtěch Kukla |  Thrin II
Omlouvám se, tentokrát se tu četba na pokračování objevuje s mírným zpožděním. Ale klidně už můžete dát vařit vodu na čaj, čtení na pokračování je tu ;)
Další kousek přybyde v pondělí v 18:00.


+ + +

Po několika hodinách cesty stále nikdo nepromluvil. Nikomu z nás nebylo do řeči. Kromě toho jsme se dál museli pohybovat co nejnenápadněji. Samozřejmě jsme se kvůli tomu nezačali plížit, to by nás zpomalilo až moc. Kdo ví, kolik času máme, abychom se k Parbatovi dostali včas? Musíme doufat, že se ukryl někde v úpatí severních hor a boji s Rouchem se vyhnul.
Směřovali jsme ke horám v srdci Zaleronu. Pokud by se nám podařilo proklouznout na zápat od Tenkallu, dostali bychom se na sever tounejkratší cestou. Hlavní město ale bude určitě teď centrem Roucha. Byla hrůza jen pomyslet na to, že Roucho teď ovládá Zaleron a tam, kde bychom se měli setkat s obyvateli Zaleronu, narazíme na nemrtvé sluhy Roucha.
K nejbližší vesnici to je ale ještě daleko a cesta nám ještě pár dní potrvá. Také proto, že se musíme držet mimo cestu. Není to vždy nejlepší terén, ale prozrazení by mohlo znamenat náš konec. Stínovi nedělalo problém držet krok. Rád jsem ho zase viděl, je to pěkný mladý vlk. A Edgar z výšky kontroloval naše okolí, takže jsme se nemuseli tolik bát, že nás překvapí nepřítel.
K večeru jsme zastavili na kraji Hraničních hor. Mezi několika skalisky jsme našli závětrnné místo pro přečkání dnešní noci.
"Budeme rozdělávat oheň?" ptala se Alerien.
"Musíme cestovat co nejnenápadněji. Nejlepší by bylo v Zaleronu vůbec oheň nerozdělávat," zhodnotil situaci Morfin.
"Noci jsou ale chladné a potřebujeme oheň, abychom se mohli připravit jídlo," oponovala Raven.
"Máš pravdu," souhlasil Morfin, "ale budeme ho rozdělávat jen na bezpečných místech. Teď jsme stále na hranicích a všude kolem je spoustu nemrtvých a možná i mágů Roucha. Dnes ještě raději zůstaneme potmě."
Každý si našel místo na spaní a určili jsme si pořadí hlídek. My se Stínem ji máme jako druzí po Alerien.
Než jsme ulehli ke spánku, vyhradil jsem chvíli tréninku. Nejdřív jsme s Raven trénovali spolu házení noži. Museli jsme se udržovat v kondici a já ještě mám hodně co zlepšovat. Hodně jsem za ní zaostával. Ona trefila cíl snad pokaždé, nepamatuji se, že by minula. To u mě až tak neobvyklé nebylo. Když už jsme uznali, že pro dnešek bylo tréninku dost, přešel jsem k magii. Konečně můžu vyzkoušet, co jsem se dočetl v modré knize! Nachystal jsem si pár suchých lístků a dobře jsem se skryl mezi skalisky. Znovu jsem si prohlédl smaragdový prsten, který jsem dostal od Atela, a dal jsem se do toho. Uvolnil jsem magickou energii a snažli jsem se ji udržet, aby se nepřeměnila ve vítr. Místo toho mí lístek z ruky odletěl. Zkusil jsem to znovu, i tentokrát odletěl. Tak jsem to zkoušel dál, dokud se mi nepodařilo uvilnit magickou energii, aniž by se přemenila ve slabý vítr. Po chvíli soustředění se mi ji podařilo vnímat. Je to podobné, jako když se dívám nad oheň. Horký vzduch rozostřuje můj pohled na předměty, které se nachází na druhé straně od ohně. Teď musím tu energii stlačit. Není jednoduché ovládat uvolněnou energii, ale i to se mi podařilo. Po úmorném soustředění a dlouhém nácviku jsem vykouzlil malou jiskru. To bylo všechno.
Když jsem to vzdal a na chvíli jsem si jen sedl a odpočíval opřený o skálu, najednou se vedle mě v trávě rozhořel malý plamínek. Zvedl jsem hlavu a uviděl jsem Morfina.
"Soustřeď se na místo, kde chceš oheň zapálit. Vyber si jeden bod, kam budeš všechnu energii soustřeďovat," poradil mi.
Opravdu na tom něco bylo. S Morfinovou radou se mi za chvíli podařilo zapálit oheň. Ne jen jiskru, ale ohínek dost silný na to, aby zapálil běžný táborák. To jsem semozřejmě zkoušet nemohl, protože už byla tma a nechceme, aby nás bylo vidět i z dálky. To je na první den tréninku víc než uspokojivý výsledek, pomyslel jsem si.
"To ano", souhlasil Stín. Za tu dobu v reálném světě jsem si odvykl na to zvláštní pouto mezi mnou a Stínem. Skoro jsem už zapomněl, že jsme k sobě připoutáni věčným poutem a sdílíme své myšlenky.
"Musím se teď magii rychle naučit, dost možná ji budu potřebovat," odpověděl jsem v duchu Stínovi.
"Vy lidé jste zvláštní. Vynalezli jste různé zbraně a dokonce ovládli magii, abyste spolu mohli bojovat.," divil se můj vlčí kamarád.
"Tak jednoduché to není, huňáči," řekl jsem a podrbal jsem ho na hlavě. "Ne všichni chtějí bojovat. Většina lidí chce žít v míru - pěstovat obilí, přivonět k čerstvému chlebu a bavit se s přáteli. Ale ti zlí jim chtějí vládnout. Nestačí jim jejich pole, ale chtějí to, co patří jiným. Těm se to nelíbí a nezbývá jim, než bojovat."
"To jako že spolu bojujete o kořist?" snažil se to pochopit Stín.
"I tak by se to dalo říct. Někteří lidé si zaslouží být potrestáni."
"A jak poznáš, kdo si trest zaslouží a kdo ne?" nepřestal se vyptávat Stín.
"Zlí lidé si trest zaslouží, protože dělají špatné věci. Nějak ses rozpovídal," divil jsem se.
"Co jsou špatné věci?" Nedal se můj chlupatý přítel.
"Máš moc otázek, huňáči. Teď radši půjdeme spát, ať neusneme na hlídce," navrhl jsem.

Stín se na znamení souhlasu stočil do klubíčka, ještě se na mě podíval, pak si položil hlavu ke mně na deku a zavřel oči. Ještě jsem ho párkrát pohladil na dobrou noc a taky jsem se připravil ke spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama