Rozhovor do olomouckého studentského časopisu

17. listopadu 2014 v 12:22 | Vojtěch Kukla |  Thrin

Martina Mátlová Autor: Martina Mátlová
Datum 14.11.2014


Důkazem, že se sny plní, je student psychologie Vojtěch Kukla, který v loňském roce vydal svou první knihu Thrin: Zkáza Zaleronu. Příběh zavede čtenáře do kouzelného světa, ve kterém se posouvají hranice možného. O čem kniha je a jak vznikala, nám prozradil v rozhovoru.

VOJTĚCH KUKLA: NĚKDO CHTĚL BÝT KOSMONAUTEM, JÁ SPISOVATELEM


vojta
Vojtěch Kukla je dvacetiletý student prvního ročníku psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Ve volném čase se věnuje psaní fantasy a první kniha, která mu vyšla je Thrin: Zkáza Zaleronu. Jeho knížku si můžete již teď půjčit ve Vědecké knihovně a brzy bude k dostání ve Zbrojnici. Další informace o autorovi najdete na jeho blogu, kde si Zkázu Zaleronu můžete i objednat.

Jak dlouho se psaní věnuješ?

Nepamatuju si, kdy přesně jsem začal, píšu už od malička. Vždycky mě lákalo tvoření vlastního světa i vymýšlení příběhů a postav.

Co tě přivedlo k nápadu napsat knížku?

To je zajímavá otázka a odpověď opět nebude moc konkrétní. Vždycky jsem chtěl napsat knížku. Tak jako někdo chtěl být hasičem nebo kosmonautem, já jsem chtěl být spisovatelem. Nikdo to teda nebral moc vážně a upřímně řečeno, já asi taky ne. Respektive, myslel jsem to vážně, ale vždycky to bylo tak osm deset stránek geniálního nápadu, a pak jsem dostal jiný geniální nápad. Když mi bylo dvanáct, napsal jsem příběh, který měl těch stránek asi čtyřicet, a v patnácti jsem začal psát Thrina. Po čase jsem se rozhodl, že tuhle knížku doopravdy dodělám. Zůstal jsem u toho nápadu, rozpracoval osnovu, propracoval postavy a nakonec jsem přepsal původní začátek.

Proč se věnuješ zrovna psaní fantasy? Zkoušel jsi i jiný žánr?

Zkoušel jsem psát kratší detektivky a jiné příběhy bez fantasy prvků, ale vždycky mě lákaly možnosti lidské fantazie. Proto je právě fantasy mou srdeční záležitostí.

Jak dlouho tvoje kniha, Thrin: Zkáza Zaleronu, vznikala?

Začal jsem psát zhruba v patnácti a knížka vyšla, když mi bylo osmnáct. S různými přestávkami jsem psal asi rok a půl. Hodně času mi pak zabralo přepsat příběh, sehnat někoho, kdo udělá grafiku a opraví gramatiku, a pak ho vydat. Takže celkově to trvalo víc než tři roky.

O čem ta kniha je?

Hlavní hrdina příběhu žije ve dvou realitách, jedna je ta naše a druhou je fantasy svět, do kterého se dostává skrze sny a prožívá v něm, co by ve skutečném světě zažít nemohl. Klíčový je příběh ve druhé realitě, ve snech, kde je postava vržena do neznámého království. Tam žije skupina mágů Rudého Roucha, kteří rádi škodí a ničí, a nejradši by zničili celý svět. Hlavní hrdina se dostane na druhou stranu barikády, a tak později dojde k nějaké, s nadsázkou řečeno, bitvě dobra a zla.
thrin1

Co je tvojí inspirací při psaní?

Dalo by se říct, že mou dobrou inspirací je Dračí doupě. Na něm se mi líbí, že každou postavu hraje někdo jiný, tudíž jsou individuální, a celkový příběh vytváří pán jeskyně. Moje psaní vypadá tak, že hraju zároveň všechny postavy i pána jeskyně, který to všechno řídí. Takže si užívám přivádění postav do malérů a ty pak zase řeším z jejich pohledu. Taky je docela praktické mít u sebe nějaký sešitek, kam si poznamenávám nápady a to, co mě inspiruje ­- někdy to můžou být i moje názory na něco, co je podle mě v dnešní době opomíjené. To mi pak pomáhá poskládat příběh.
Líbí se mi Tolkienova filozofie a jeho způsob přemýšlení nad psaním. On říkal, že jenom objevuje, co se v tom světě děje. Nechci mu brát myšlenku, ale přijde mi, že do jisté míry pracuju stejným způsobem. Možná jsem dal v příběhu život několika postavám a vytvořil jsem svět, ve kterém žijí. Pro každou postavu mám v hlavě určitý charakter a ten ovlivňuje, jak bude řešit dané situace. Od toho se odvíjí příběh, ve kterém postavy žijí vlastní život, do kterého už moc nezasahuju. Inspirací může být objevování možností, jak by ta postava zareagovala a co by se mohlo stát.

Co na to, že jsi vydal knihu, říkají přátelé a rodina? Četli ji?

Většina mých přátel a samozřejmě i členové rodiny ji četli. Mnohdy jsem se setkal s reakcí: "Jo, on určitě něco napíše, nejspíš má jen támhle v šuplíku v sešitě nějaký krátký příběh." A pak jsem se setkal s obdivem, když jsem knížku přinesl a vypadala tak, jak vypadá. Také bylo fajn slyšet pozitivní hodnocení od kamaráda, který studuje českou filologii, která se tímhle odvětvím přímo zabývá. Ale nad tím, že jsem napsal knížku, sám nepřemýšlím, jako nad něčím neobvyklým. Každopádně pochvala vždycky potěší a připomene mi, že se mi podařilo dosáhnout něčeho, co bylo mým snem. Často zapomínám na to, že už se mi splnilo něco z toho, co jsem chtěl, a místo toho řeším, co chci dokázat dál.

O čem byly první příběhy, které jsi psal?

Začínal jsem s psaním příběhů o mém plyšákovi. (smích) A taky mě bavilo psát další příběhy k Rychlým šípům. Vždycky to ale byly krátké pokusy, protože jsem ještě moc psát neuměl, ale bavilo mě to a to je asi hlavní.

Kdo je tvůj oblíbený spisovatel?

Už jsem zmínil Tolkiena, možná je to klišé, ale on je podle mě opravdu génius, takže není na škodu ho uvést. Taky obdivuju C. S. Lewise. Někdy to možná vypadá, že je jeho Narnie laděná do takového dětského stylu, nicméně když jsem měl příležitost zúčastnit se přednášek o jeho nebo Tolkienově filozofii a zjistil jsem, jak to má propracované, jak jeho svět funguje a jaké zajímavé myšlenky do psaní vkládá, tak jsem k němu získal ještě větší obdiv. Celkem se mi líbil i Hraničářův učeň, ačkoli jsem od něj četl jen prvních pár dílů. Na něm mám rád, že je ten svět poměrně obyčejný a fascinuje mě, jak se něco na první pohled malého může stát důležité. A samozřejmě jsem rád četl Harryho Pottera. To jsou takové klasiky, které pořád stojí za zmínku. U Harryho Pottera mě bavil hlavně ten příběh, ale co se týče autorů, tak můj obdiv mají spíš Tolkien s Lewisem.
vojta3

Kdo ovlivnil tvoji tvorbu? Máš nějaký vzor?

Nemám žádný vzor, protože se snažím všechno pojmout originálně do té míry, do jaké to jde. Líbí se mi Tolkienova filozofie, která určitým způsobem ovlivnila moji tvorbu, ale že bych si někoho vědomě určil jako vzor, to se říct nedá.

Kam bys chtěl, aby se tvoje psaní ubíralo?

Těším se, až dokončím Thrinův příběh, a jak by řekl Tolkien, až objevím, jak to všechno dopadne. Nechci, aby to znělo sadisticky, ale taky se těším, až hlavní hrdina umře, protože nemám rád nesmrtelné postavy, je to pro mě trochu moc kýč. Chtěl bych, aby Thrin byl trilogie nebo tetralogie. V tom, co bude následovat ještě nemám jasno. Mám pár nápadů, že bych zůstal v tomhle světě a pokračoval příběhem někoho jiného… Když se vrátím do reality, chtěl bych, aby si moji knížku přečetlo co nejvíc lidí, samozřejmě v rozumné míře, protože nechci být až moc slavný spisovatel. Rád bych měl čtenáře, kteří mi podají zpětnou vazbu, a rád vidím, že někdo ten příběh chápe a odhaluje moje myšlenky tak, jak je do něj vkládám. Co se týče vydavatelské činnosti, mým aktuálním cílem je, aby se Thrin uživil a nebyl to ztrátový projekt.

Jaké máš jiné koníčky kromě psaní?

Vedu Klub dorostu pod Dorostovou unií, který se trochu podobá skautu. Tam můžu být součástí života někoho jiného, kdo mi to dovolí, a předávat něco z toho, co už jsem sám zažil, a to se mi líbí. Taky rád trávím čas s přáteli a mám rád přírodu. Patřím k těm, které ostatní někdy označují za neandrtálce, když zjistí, že jsou to lidi, kteří jsou schopní vzít si nůž, křesadlo a spacák a jet do lesa, kde žijí několik dní bez civilizace. To je něco, co mě baví.
Foto: David Jindra/archiv Vojtěcha Kukly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama